William

16. srpna 2018 v 21:34 | Kai
Pay to play.
"Po dvou sklenkách se z něj stával někdo jiný, Ienzo se ujistil, že pil."


Věk: 26
Povolání: Učitel
Rodina/Blízcí: Ienzo
Backstory:
Horoskop: Střelec
Schopnosti: Vztahy

Povaha: Málokoho by napadlo, jaký doopravdy tento muž je, jak peníze a práce pohybuje s každou jeho buňkou, řídí jeho smysly a jak jej spaluje zvědavost. Začněme alespoň něčím jednoduchým, něčím ne tak složitým. Je to muž mnoha snů, byť se drží těsně nad zemí. Snílkem nikdy nebýval, bohužel ani ne pesimistou. Jednoduše byl svým- nic víc, nic míň. Jen to. Takovými střelcci totiž bývali vždy. Neměl tolik možností se otočit sám na sebe, poukázat své vnitřní povahy a odhodit onu zástěrku chladného muže, jehož zajímá jen práce. Roky soužití s normálním obyvatelstvem jej však něco naučilo, všechno o společnosti, dá se říci. První pohled a setkání nikdy nebylo něčím speciálním, spíše nudným. Nikdy nezačínal konverzace, držel se stranou a miloval nechtěně vytvářet ony trapné chvilky, když neznal odpověď. Takovým on byl také. Tím chytrým, který musel znát odpověď na každé vaše přání. Samozřejmě většinou zná, ale když se po něm chce něco osobního, či nemožné, nemluví. Jen sleduje tazatele a raději se pouští do další práce. Protože jeho soukromí nikdy nesmí být narušeno. O tom vám můžou říci jeho přátele, kteří překvapivě existují. Přátele si nevyhledává, ale kdokoliv, kdo zničí onu napohled tvrdou stěnu ledu, uvidí jeho pravou náturu. Tu přátelskou, kde se schovává hrouda smíchu a toho nevinného, napohled matujícího humoru, který on miluje. Možná je trochu chytřejší, ale málokdo to z něj vyčetl hned. Vždyť vypadá na jednoho z těch alkoholiků, než na nevinného muže. Obětující, takový uměl být mnohdy také, sice to je velký egoista, který sám o svém egu neví, ale pro malý společenský kruh přátel udělá snad vše. A když jde o společnost, té se nikdy nedržel stranou, totiž on se nevidí jako toho dosti divného, dolízavého chlapa, který opravuje každou chybičku, na kterou narazí. A jak že se to vidí? To by mohlo být také složitější. Každopádně je to člověk, na tom se shodl již deset let zpátky, ve svých očích je ale i obvyklým člověkem, nezapadajícím, toužícím po výjimečnosti, tedy kdyby jich už dost nebylo. Také se snaží být nápomocen. Vevnitř, hluboko vevnitř totiž existuje ta miniaturní stránka, která ho denně káže o jeho neschopnosti, o tom, že se mezi dvě stě tisíc objevil jenom protože nebyl dostatečně chytrým. Ale o to se raději nebál. Musel se zajímat o jiné věci. Třeba o to, aby vypadal lidsky. Aby jej neovládla touha poznávat, zkoušet, měřit, počítat. Svíravý pocit opovrhovat vším, co zná a milovat to, co opovrhuje. Žil krátce, ale zažil toho hodně, co na něm ponechalo jizvy. Ty schovává dále, někam, kam už sám nedosáhne. Nepřeje si pocítit chlad jeho vlastní mysli, nekonečnou studnu, do které by se sám propadal. Všechno drží pevně. Smutek na něm málokdo kdy našel. Sám sebou - tohle nenáviděl. Narodil se v moderní době, naučil se žít v této době, pracovat a jednat.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama