Kaien

16. srpna 2018 v 0:24 | Kai
Žár.
"Byl to pravý oheň a spaloval vše, co mu přišlo do cesty."


Věk: 30
Povolání: Policajt
Rodina/Blízcí: Bratr - Daiseren
Backstory:
Horoskop: Vodnář
Schopnosti: Retrokognice

Povaha: Je to až poněkud ironické, ten překvapivý fakt, že jeho jméno pro některé znamená slunce. Tak moc překvapivý, že se při tom musí vždy zasmát, ba se smíchy nesválí po té zatracené betonové zemi, ve které žije. Musel to být velký vtip jeho rodičů, vtip světa a samozřejmě také vtip jeho samého, nesmíme opomenout i toho člověka, který mu dal přízvisko žár, jako by byl vážně nějaká žhavá koule slunce uprostřed ledového pekla, a ačkoliv se za to mnohdy nenávidí, líbí se mu to. Překvapivě. Líbí se mu ten fakt, že on je tím příkladem polarizace. On je sluncem pro tuto krajinu- to mu pomáhá se vyrovnat s tím, co zažívá a vždy si to připomíná, když přemýšlí o své zbytečnosti, o zločinu a o všem. Totiž on byl vždy velmi myslícím člověkem, ač na to nikdy nevypadal, a lidi jsou skoro pořád překvapení, když zjistí, že tento člověk v sobě nemá jen pár uzlíčků v hlavě se svaly a tuky. Vlastně málokdo by mohl být překvapen, on se nesvěřuje, nemluví, nekomunikuje. Nic. Nerad někomu pomáhá a pomoct si nenechá, je to ve většině případů vlk samotář, který jen s úšklebem sleduje děj kolem a zasáhne, když je nutno. Je mladý a za život se setkal s různými věcmi, třeba jeho prarodiče, které neměl šanci poznat, za což je překvapivě rád. Kdybyste si dokázali jeho život rozložit, uvidíte pár zajímavých okamžiků, které byly vždy spojeny jen s jednou věcí- s násilím. Spravedlnost ho naučila samostatnosti a spravedlnost ho naučila žít a spravedlnost je také ta jediná věc, která jeho život ukončí, neb ona jej začala a má plné právo si vzít své výtvory. Denně chodí a mluví jenom kvůli spravedlnosti, a kdyby měla ona skončit, skončil by i on. Jak lehké je bez ní žít? Netuší a toho okamžiku se bojí. Nemůžeme o něm mluvit jako o krvelačném tvoru, je to stále ten nevinný uzlíček nervů, určitě. Jenom by jeho život nebyl stále životem, on si z přežívání vytvořil život a ze života zase přežívání. Nemůže si představit klid a mír, ač si ho také přeje. Je to jedna z věcí, co se za život naučil sám, že jeho život vskutku smysl má a on měl tu smůlu, že se jim stala ta nehrozivější věc. Zločin. Chladný jako led, takhle se probojuje životem. K lidem se nechová nijak, tedy on o společnost zájem nemá a jak bylo již zmíněno, všechno jeho úsilí jde k boji se zločinem, k tréninku, přičemž těžce s někým promlouvá. Občas se výjimky také nastanou, to se snaží mluvit stručně, rychle a často i nesrozumitelně a všichni okolo si bohužel museli zvyknout na jeho rychlost mluvení. Se zvířaty také nemá nejlepší vztahy, tedy když opomeneme jeho psa, se kterým má silné pouto, vlastně jediné pouto a vskutku krásné. Má city, emoce, které všechny projevuje jemu, kdo jiný by ho dokázal takhle vyslechnout? Potřebuje s někým mluvit a objevit v sobě překvapivě hrubý hlas, který má on sám tu čest málokdy slyšet.
Všichni ví, jak vypadá a jak se chová, jako chladný kus ledu, ale málokdo občas pochopí i to, že jeho jméno v něm smysl má. Umí spálit. Není přeci pozorovatel pro nic za nic, nesleduje vás jen ze srandy a nesměje se vám jenom tak, on to vidí. Všechno. Dokáže vidět, jak se z té malé jiskry dokáže stát oheň a co s tím nadělá? Vždyť on už potom pomoct nedokáže, když je ohněm. Dokáže jenom škody zvětšit. Proto se zaměřuje ke všemu ostatnímu místo lidí, úplně ke všemu. Není to člověk, který by dokázal soucítit, empatie je u něj neznámé území s bariérou a jediné, co dokáže udělat, je dívat se skrze to mléčné sklo, které mu otupuje pohled na lidi. Nechce lidem věřit a nechce do nich ukládat svou důvěru, nechce se cítit zklamaný. Myslí jen na sebe. Je to jako ztratit prarodiče, nikdy je nepoznal, avšak velkou bolest cítil, cítil. A jak zatraceně to nechce zažít znovu. Je vevnitř slabý, je to jen malý ohýnek, který se bojí okolního světa a bojí se vyjít, protože jakkoliv by se snažil, uhasl by. I s tou ledovou bariérou může uhasnout a nezbývá mu nic jiného než věřit. Zajímavé. Někde hluboko vevnitř naděje je a čeká, čeká na své poslední světýlko, aby mu již sebrala poslední kus svého já a aby z něj udělala ocelového vojáka.
Je to bojovník, pravý bojovník. Všechen svůj volný čas tráví venku, snaží se pomoct, ačkoliv mu prostředí nikdy nebude v přízni, vždy ho bude omezovat a nejednou skončil s ranami, které mohly skončit fatálně. On si na rvačky zvykl, jeho tělo však kompletně ne. Pěsti a zbraně. Krev. Strach. Učil se od nejlepších. Je dostatečně silný, aby si obhájil svoji pozici, je dost chladný, aby všem ukázal, že slabý není a je dost mladý na to, aby viděl svět svýma očima.






 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama