Srpen 2018

Aries

22. srpna 2018 v 18:14 | Kai
"Hej, Cassie," ozval se hlas staršího muže naproti. Právě si řekl, že se posadí na stoličku a sám si vezme skleničku rumu, ačkoliv měl právě obsluhovat všechny hosty okolo. Bylo jich tedy pár, ale stále se mohl zúčastnit, pomoct mu a přestat mu říkat Cassie. Byl to Castor, jednoduše to měl na tom plastovém štítku tučným černým písmem. Muži, Luxovi, se zamlouvalo mu říkat zdrobnělinou. Jako holce. Zpočátku jej to iritovalo, ale časem svou snahu o nápravu musel vzdát. Byl jen rád, že spolu celkem vycházeli, on nedělal chyby a neotravoval ho, když nebylo potřeba, a nazpátek měl dobrou pověst u šéfa. Ty peníze se za těch několik měsíců docela hodily, byl přeci jen blíže k té zbrusu nové káře.

"Jo?" vyprskl ihned, málem strhl krásnou výlohu alkoholu, když se zběsile otáčel. Výraz druhého muže nevypadal dvakrát nadšený, když viděl jeho reakci. Mlčky se modlil.

"Tam Gal má žízeň, běž mu něco nalít," protočil očima a ukázal na muže, vlastně ani ukazovat nemusel. Znal jej moc dobře. Bylo těžké si jej nevšimnout, přeci jen vynikal v baru všech těch pěkně oblečených lidí, seděl vzadu, poblíž prázdného pódia. Sám u stolu pro dva. Navlečen byl v docela obnošeném kabátě, neobtěžoval si jej sundat. Vlasy měl do bíla, neupravené, úplně stejně jako to strniště, které mu obsazovalo tvář. Měl právo takhle vypadat, tak smutně a tajně. Každý to o něm musel vědět, vlastně spíše každý barman. Byla to ta výhoda, sedět u skleničky a povídat si s lidmi, slyšet příběhy a pomalu je skládat do sebe. On byl vlastním příběhem, kterým se nemohl pyšnit.

Pouze přikývl. Nic víc nepotřeboval, vzal tu levnou láhev whisky, dvě skleničky a šel ke svému zákazníkovi. Nikdo jiný tu už nebyl, většina lidí zde byla denními návštěvníky a poznala hlavního barmana. Toho Luxe, který byl před nimi jako ježíš. Osobně mu přišel docela chladný, vlastně to by bylo vše k té povaze. Chladný a arogantní, občas se ale našla kapka milosti. Prošel uličkou stolků, zamával na nějaké známé, které si dokázal za tři měsíce vytvořit, pak si jen přisedl k muži. Byl překvapen, jeho výraz byl zprvu uvolněný, když jej spatřil, pak se opět schoulil k mračení.
"Nechci to," mávl rukou, snad doufal, že jej tím vyžene. Neměl v plánu brzo odcházet.

"Na účet podniku," ušklebil se na něj, tak ho to učil Lux - první tři sklenky na účet podniku, zbytek z peněženky a máš všechno, co chceš vědět. Musel se usadit pohodlně, přeci jen zde byla šance, že by u něj strávil pár minut, na té kovové židli s koženým podsedákem, který byl příjemnější než jeho vlastní postel. Na skleněný stůl položil láhev, přímo doprostřed, ke každému z nich také i sklenici. Nehodlal pít, možná si pouze nalít. Jen potřeboval být kamarádský.

"Peníze mám," zamumlal tichým tónem, jeho zrak náhle dopadl na něj. Na pouhou setinu, pak se opět obrátil k prohlížení okolí. Nebýval tu často, měl raději menší bary, tam, kde jej neznali. Kdo by to také chtěl. Chodit někam, kam jej každý pohled bude soudit. Ty peníze neměl vydělané vlastním potem a s největší pravděpodobností patřily nějakému chudákovi z ulic, který se na něčem musel sjet. To ho Lux taky učil. Že nic tu není příjemný a nikdo není čistý - a jestli chce zapadnout, bude tak muset i jednat. Informace byly cenné, každý by dal cokoliv za to, aby dostal na kolena svého úhlavního nepřátele. A Gemini se ujistilo, že je dostane. Ať už v tom baru prvního patra, nebo klub v druhém. Každá žena, která zde tančila, každý muž, který sloužil, jednoduše všichni byli naučeni k tomu, aby mluvili. Proto si ho Lux vybral, byl mladý, chudý a docela i slušný, přesně pro některé typy osob.

"Tak proč ne?" Začal už nalívat, bylo docela pozdě, aby odmítl. To si i uvědomil, když se sklenice Gal ihned chopil. Potřeboval to, měl to v očích, potřeboval pryč, utéct. Alkohol ušel, nic jiného přeci neměl. Všichni věděli, že v tom nejel, možná by vám pár gramů prodal, ale sám si to nikdy nezkusil. Někde vevnitř byl docela slušný a čistý, ale to, co pokračovalo, byla jen zrůda. Taková ta zrůda, která vám zničí všechno, co máte jen pro své potěšení.

"Řekni svejmu Luxovi, že nic neceknu," odkašlal si, rukou se teď opíral o stůl. Ty rukavice jej bily do očí, přesně jak se říkalo. Kožené rukavice, stejně černé jako zbytek. Na chvíli musel přemýšlet nad tím, jestli to je vážně pravda. Musela být. Na krku měl to pěkné znaménko. Beran. Znamení Berana. Titěrné, ale všiml si toho, kdo by také ne. Většina těch lidí tu jedno měla a nejraději o tom nemluvila. Postavil se, z kapsy svých otrhaných džín vytáhl peněženku, na stole přistála padesátka.
"Blíženci to maj nejlehčí." Chopil se láhve a pomalu odcupital pryč, jednu ruku měl v kapse, tou druhou si držel své pití. S úsměvem na tváři si kráčel dál, to už možná jen proto, že se těšil na ten alkohol. Těšil se na to, až zmizí ta bolest, která jej trápí.

Rozhodl se další chvíli zůstat. Potřeboval přemýšlet, tak nějak si přiřazoval celý příběh k téhle osobě. Jediné. Nepřipadal mu na to, přeci jen to nebyl příběh nijak překrásný a neměl dobrý konec. Ostatně to nemá skoro žádný z těch příběhů poblíž.

Prý vyrůstal v docela nepříjemné společnosti. Táta byl dealer, odtud to všechno měl, máma byla chuděrou, která se dostala do špatné společnosti. Tak mu to říkala stará Pam, otravná ženská, s kterou jednou za týden měl skleničku. On jí dával alkohol, ona jemu informace. Znala Gala moc dobře, vyrůstala s ním bok po boku, v tom stejném starém baráku na kraji města. Kingsbridge, každý by si myslel, že to bude pěkné město. Nebylo. V mnohých ohledech nebylo, to zjistil docela nedávno - a musel přikývnout. Pod Gemini měl ochranu od všeho, co se odehrávalo venku. Peníze, ochrana, jídlo, více už nemohl chtít.

Gal zůstal u otce, když jeho matka zmizela. Nikdo nevěděl pořádně kam, jednoduše se už nevrátila, nechala za sebou všechny věci a prostě zmizela, pravděpodobně stále někde žije. Nemocná. Byli to blíženci, ona a její otec, tak to říkala Pam. Obdivoval její matku, odejít od druhého. Chtělo to odvahu.

Pamela toho už více říct nemohla, za prvé jí došel alkohol a za druhé už byla pryč. Její matka si v té době našla toho strašně bohatého muže a společně se přestěhovali do centra města. Gal byl minulostí, ona se začala věnovat své kariéře vládkyní světa a nejlepší prodavačky značkových kozaček. Byla tu ale Jenny, chodívala s ním do třídy, občas zašla do baru s tím, že hledá práci. Vždy jí nabídl skleničku a řekl docela jasnou věc - není dobrý pracovat v Gemini jako ženská. Hlavně ne jako taková slušná žena, která by se svou povahou a myslí mohla dostat daleko. Vždy spolu mluvili několik minut, než by se otočila na podpatku s tím, že se snad někdy zase ukáže. Teď už to byla spíš známá, která občas zašla na skleničku. Jeho školní léta nebyla dobrá. Chyběl, občas na chvíli zmizel, pak se objevil. Kolem posledního ročníku přestal chodit úplně. Nemusela mu být blízká, aby věděla, co zažívá. Nosil to na tváři, ten kamenný výraz, za kterým se skrývá něco. Emoce. Byl učen, aby to skrýval, aby bojoval. Stačilo vždy jen jedno slovo, jedna nadávka, aby se strhla bitka. To bylo jeho dětství. Záškoláctví a rvačky.

Dále je tam mezera. Jediný, kdo mohl mluvit, byl jeho otec a starý Fred, který si každé pátky chodil pro balíček. Jednou přišel, hledal Gala, odchytil si jej Lux a vytáhl z něj pár pěkných slov. Ke konci už to byl Gal, jel v tom docela brzo. Prvně jen tráva, pak už něco silnějšího, a když chytili jeho otce, dokázal to vše svést na něj.

Žil klidný život, to říkala Anna, jeho bývalá, kterou stále občas potká. Sedí na ulici a vyhlíží klienty, občas přijde na drink, když jí zbude nějaký dolar. Chodil ve stopách svého otce, našel si přítelkyni, dělal špinavé práce jen pro ni. Žili v tom starém bytě, který dříve patříval jeho rodičům, žili spokojeně. Docela. To bylo ještě před tím, než objevil alkohol, Gemini. Chodíval sem často, v dobách, kdy zde barmana dělal starý dobrý Theo, kterého později nahradil Lux. Je to jeho soused, a když se zastihnou, musí společně vyjít na balkón a trochu si popovídat, hlavně si ale zakouřit. Ukázal na tu budovu v dálce, cigaretu chopil mezi prsty a naklonil se blíže.
"Tam bydlel, ještě než to všechno shořelo."

Nedokázal ovládat svůj vztek, bylo to v noci. Vždy se vracel domů na mol, rozbil pár sklenic, trochu si zařval po své dívce. Občas uhodil, občas odešel strávit noc někam jinam. Tentokrát se ale bránila. Kopala a řvala, snažila se zavolat policii. A on byl vyděšený, tak moc vyděšený a naštvaný, že to udělal. Celý blbý byt skončil v plamenech. Takhle se s Theem seznámili. Byl na tom blbém balkóně, opět kouřil, když k tomu náhle došlo. Byl mezi prvními, kdo přiběhl, jediný beran, který věděl, co udělat. Nakonec to byl on, kdo ho zastavil. Vytáhl z toho hořícího bytu. Ale ona už byla pryč. Nechtěl o tom mluvit. Bylo vidět, že jej ta vzpomínka trápí. Vidět mrtvé a ohořelé tělo nevinné dívky. Možná proto mu zůstal nablízku, aby jej příště zastavil. Proto má také ty rukavice. Nedovolí mu to udělat znovu.

Možná proto měl ten výraz, proto obhlížel to pódium. Vždy si přála být tanečnicí a tančit jen pro něj.

Prolog

22. srpna 2018 v 15:01 | Kai
Když vcházel do toho podniku, očekával něco extra. A taky se toho dočkal. Velká budova, snad dvě patra do výšky s parkovištěm jako promenádou aut nejrůznějších značek a barev. Jednou si hodlal nějaké takové pořídit, jezdit v něm a usmívat se na ty dámy, které by se mu roztekly před dveřmi. Byl to ale přiblblý sen jednoho z mnoha mužů v obnošené bílé košili, kterou marně snažil dvakrát po sobě prát, aby vypadala jako nová. Aby on vypadal jako nový. Přeci jen zde byla šance, že by se červeného autíčka jednou dočkal, to tedy kdyby dostal tu práci a inzerce na náhodné internetové stránce nelhala. čtyři sta dolarů za pouhý týden za barem, to už bylo něco, co by přitáhlo i ty nejpitomější, nejstydlivější a snad i nejošklivější lidi ve městě, lidi jako on.

Vcházel s tou myšlenkou na peníze a všechno, co by si mohl dovolit, ten nový byt s třemi pokoji někde v centru města, kde nemusel každou noc poslouchat opilce z hospůdky naproti. Narychlo se upravil, natáhl si na sebe pořádně ty šedé džíny, jediné čisté a snad i nejslušnější v jeho šatníku, pročísl si rukou kaštanové vlasy v naději, že je konečně bude schopen uklidit na jednu stranu, a usmál se. Příšerně. K té tvářičce úsměv neseděl, to šlo poznat podle výrazu toho barmana, který už teď vyhlížel svého možného parťáka. Ten pohled ho zaujal ihned. Nepatrné nakouknutí do davu, zatímco se vybavoval s jedním mužem u pultu. Byli zde tři, mohl to lehce poznat podle toho, že dva další byli v luxusním saku nějaké exkluzivní značky, úsměv k nim překvapivě seděl a dělal z nich něco nepřehlédnutelného. Jeho sen o káře a novém domě se náhle rozplynul jako kouř z cigarety, kterým právě prošel. Musel si odkašlat, připomínalo mu to starý časy u strýce Johna, jehož ústa se stávala pomalu komínem. Dojem, jasně, musel si zachovat ten dojem. Pousmál se na nejbližší osobu, ženu, měla tak třicet a právě mířila- nevěděl, kam mířila, ale pokusil se. Bohužel se její tvář ohavně zkroutila a raději odcupitala dál.

Velký to podnik. Nevěděl, co bylo na tom tak zajímavého, byl zde bar, velký bar s pódiem v rohu, momentálně prázdný, v další části zde byly herní automaty, jednoduše by se to dalo brát spíše jako kasino. Bylo to však stále v názvu, "Bar Gemini". Osobně by to pojmenoval víc, víc cool, aby to sedělo s tím, co se zde odehrávalo. Všechno. Každý, kdo projížděl, ať už to bylo ve vedlejším městě, musel přijet a podívat se. Utratit několik set dolarů za tuto krásu. Bílý a moderní interiér, který se nijak nelišil od zevnějšku. Měl pocit, že i ty uklízečky mají větší plat, než míval on, přeci jen byly ty kachle podobné mramoru, nebo pravděpodobně mramorové, čisté a lesknoucí se. Takové, jaké si může představit jen ve filmech. Pomalu se nesl tím barem, následoval dvojici, která se již navzájem představovala. Zastavil až vedle nich, přímo u temně zbarveného baru s tím chlápkem, který už teď o něj ztratil zájem. Stejně nechutně si prohlížel ty dva vedle něj, zatím jen mlčky. Měl šanci si jej prohlídnout a uvědomit si, že mu připomíná strýčka Johna více než kdy kdo. Měl podobné vlasy jako on sám, neposlušné, na rozdíl od těch jeho ale byly tmavší. Pak tu byla nepatrná jizva, přímo na kraji pravého oka. Díky ní vypadal o něco temněji, mohl to být voják, a právě třeba prožíval nějaké své potlačené vzpomínky z bojiště. Nebo na ně hodlal plivnout.

"Dobrý-," snažil se pozdravit jeden z těch dvou dalších, blonďatý a o něco mladší než jeho hnědovlasý kumpán, kterému snad táhlo přes čtyřicet, on zde byl však stále nejmladší. Pár týdnů zpátky slavil pizzou své dvacáté páté narozeniny. Ale stále byl dost stydlivý na to, aby někoho pozdravil. Možná to byla výhoda, protože slova barmana, Luxe, což měl na štítku, nebyla nijak příjemná.

"Ty běž domů," mávl rukou na blonďáka, pak se otočil na něj. S ještě horším pohledem na tváři. "Ty si sedni tam, zvedneš se a nemáš prdel," ukázal na pár stoliček za pultem.

Bylo těžké něco říci, proto pouze přikývl a pomalu se dal do pohybu kolem baru a tiše odposlouchával, co chce říci poslednímu. Musel si přiznat, že jeho hlas naháněl hrůzu. Byl obvyklý, tak obvyklý a hrubý, společně tím pohledem by však dokázal prolomit i skálu.

"Jestli se tu ještě vrátíš, narvu ti..." To mu stačilo k tomu odposlouchávání. Když se otáčel, aby se mohl dostat přes dvířka a za bar, uviděl výrazy obou mužů. Ani jeden nevypadal docela šťastně, musel se zastavit, přirozeně to chtěl vidět. Možná by se po něm starší muž v saku vrhl a poničil si značkové oblečení, které mělo cenu celého jeho šatníku. Nestalo se. Odfrkl si, něco pošeptal, ne zjevně něco milého, otočil se na podpatku a odkráčel si pryč. Až teď si uvědomil, že stolička je pár metrů od něj a naštvaný barman na něj civí. Nebo vlastně on civěl na něj.

"Nečum na mě, nejseš můj typ."

Gemini

22. srpna 2018 v 14:50 | Kai

Nezáleží na tom, co zde hledáte, ať už to jsou slabiny vašich nepřátel, nebo skrytá tajemství světa, najdete to. Bar Gemini se ujistí, že najdete všechny informace, které potřebujete.



Ienzo

16. srpna 2018 v 21:59 | Kai
Flirt.
"Každý kolem něj dokázal být v jistém okamžiku jenom červený."


Věk: 25
Povolání: Technik
Rodina/Blízcí: William, Castor, Lux
Backstory:
Horoskop: Ryby
Schopnosti: Vztahy

Povaha: Ienza můžete brát za docela milou osobu, jehož laskavost většina přehlíží, nebo jinak, lépe řečeno, si většina všímá těch dalších vlastností, které také nejsou nijak drastické. Spíše lidem nesedí. A to se i mimochodem snaží, nebyl by to on, kdyby k vám nepřišel a nespustil vodopád všeho, co jej napadne, jakýchkoliv poznámek, drbů či jednoduše vtípků, které on naprosto miluje a které s velkou šancí někoho urazí. Černý humor byl skoro vždy jeho, ať už jej zamýšlel použít, nebo ne, vždy to je však pokus o rozveselení, přeci jen to není muž, kterého by smutek nebo drama nějak bavilo, vždy se pohyboval po veselejších místech, vykouzlil svými triky lidem na tvářích úsměv, pobavil se a zase šel dále. No, ale když pomineme to, že se rád předvádí a je středem pozornosti, což už tak některé lidi může vytáčet, miluje to, co on nazývá pozdravováním, to tedy kdykoliv se někdo zeptá, co to provádí. Přiběhne, opře se, nahodí ten šarmantní, občas přiblblý, výraz a pustí se do konverzace, snaží se ji navázat a pokračuje v ní. I když by se to dalo nazvat nevhodným flirtováním s kýmkoliv to mluví, může jít o lichotky, lhaní, jednoduše i faux pas, což by mohlo být jeho druhým jménem. Takhle se dostal k té nechvalné reputaci, kterou sám nechápe a vysvětluje si ji docela lehce - drby. Sám jich zná přespříliš a když nemá nic k tomu, aby konverzaci započal, využije toho. Další důvod, proč z něj nemít nepřítele a raději dělat, že jej nevidíte, nebo ještě lépe - říct mu to. Je to muž, který je docela upřímný a upřímnost respektuje, jestliže mu tedy povíte, že je vám jeho přítomnost docela nepříjemná, pochopí to. A samozřejmě se to bude snažit prvních pár minut napravit, pak už jej nemusíte vidět. Možná jen zdálky slyšet. Jde taky o to, jak mu lidé podají. Je to muž, který se násilí vyhýbá, jeho hranice jsou docela velké a jestliže se přeci jen někdy stane, že je někdo překročí, může se připravit na nemalou dávku toho, co si jeho mysl dokáže uložit. Od těch nejsprostějších slov, které matka země zaslechla, či jednoduchou ignoraci. Záleží na tom, jakým způsobem hněv pocítí. Ale bránit se také umí, ne tedy dvakrát nejlépe a zrovna výborně, avšak není těžké uhnout. Nebo praštit. Stává se to však málokdy, je to muž, který chodí s hlavou v oblacích, jeho přístup k lidem je pozitivní. A kromě flirtu, který mimochodem uslyší jednou každý, koho pozná, nenabídne více, když je tedy střízlivý. Mnohé lidi nenapadne, že tento muž miluje alkohol stejně jako lidi a společnost. Není to napoprvé vidět, stačí však několik okamžiků a sami zjistíte, že je mu o něco příjemněji, když se nachází v hospůdce, nebo kdekoliv poblíž. U kávy se cítí stejně, ačkoliv k ní necítí takové pouto. Přiopilý bývá často, není to zrovna poznat, přeci jen je o něco milejší a usměvavější, vlezlejší a jeho flirty připomínají spíše citáty z nějakých béčkových klišé knih. Ne tedy, že by pravidelně četl, je to člověk, který se více zajímá o reálný život mimo řádky. Je to dobrodruh od přírody, prozkoumávání a objevování nových míst zcela miluje, ať už jde o jakékoliv nebezpečí, nebo něco prostého. Vše si takhle vždy zapíše do svého pomyslného deníku, aby věděl, kam opět zavítat. Pravděpodobně i s přáteli. Několik jich přeci jen má, ačkoliv lidi s radostí obíhá a občas nezapomene, ne všechny bere jako naprosté přátele. Jeho hlava není skladiště, zapomíná lehce, avšak má menší společenský kruh těch bližších. Vstup nikdy není volný, málokdo se tam dostane, přeci jen to jsou jedinci, pro které dokáže být i bezohledný, až bezcitný. Ne tedy, že by nebyl bezohledný i obvykle. Pro onen určitý kruh by udělal většinou cokoliv, ochránil jakkoliv. Jako pro rodinu.

William

16. srpna 2018 v 21:34 | Kai
Pay to play.
"Po dvou sklenkách se z něj stával někdo jiný, Ienzo se ujistil, že pil."


Věk: 26
Povolání: Učitel
Rodina/Blízcí: Ienzo
Backstory:
Horoskop: Střelec
Schopnosti: Vztahy

Povaha: Málokoho by napadlo, jaký doopravdy tento muž je, jak peníze a práce pohybuje s každou jeho buňkou, řídí jeho smysly a jak jej spaluje zvědavost. Začněme alespoň něčím jednoduchým, něčím ne tak složitým. Je to muž mnoha snů, byť se drží těsně nad zemí. Snílkem nikdy nebýval, bohužel ani ne pesimistou. Jednoduše byl svým- nic víc, nic míň. Jen to. Takovými střelcci totiž bývali vždy. Neměl tolik možností se otočit sám na sebe, poukázat své vnitřní povahy a odhodit onu zástěrku chladného muže, jehož zajímá jen práce. Roky soužití s normálním obyvatelstvem jej však něco naučilo, všechno o společnosti, dá se říci. První pohled a setkání nikdy nebylo něčím speciálním, spíše nudným. Nikdy nezačínal konverzace, držel se stranou a miloval nechtěně vytvářet ony trapné chvilky, když neznal odpověď. Takovým on byl také. Tím chytrým, který musel znát odpověď na každé vaše přání. Samozřejmě většinou zná, ale když se po něm chce něco osobního, či nemožné, nemluví. Jen sleduje tazatele a raději se pouští do další práce. Protože jeho soukromí nikdy nesmí být narušeno. O tom vám můžou říci jeho přátele, kteří překvapivě existují. Přátele si nevyhledává, ale kdokoliv, kdo zničí onu napohled tvrdou stěnu ledu, uvidí jeho pravou náturu. Tu přátelskou, kde se schovává hrouda smíchu a toho nevinného, napohled matujícího humoru, který on miluje. Možná je trochu chytřejší, ale málokdo to z něj vyčetl hned. Vždyť vypadá na jednoho z těch alkoholiků, než na nevinného muže. Obětující, takový uměl být mnohdy také, sice to je velký egoista, který sám o svém egu neví, ale pro malý společenský kruh přátel udělá snad vše. A když jde o společnost, té se nikdy nedržel stranou, totiž on se nevidí jako toho dosti divného, dolízavého chlapa, který opravuje každou chybičku, na kterou narazí. A jak že se to vidí? To by mohlo být také složitější. Každopádně je to člověk, na tom se shodl již deset let zpátky, ve svých očích je ale i obvyklým člověkem, nezapadajícím, toužícím po výjimečnosti, tedy kdyby jich už dost nebylo. Také se snaží být nápomocen. Vevnitř, hluboko vevnitř totiž existuje ta miniaturní stránka, která ho denně káže o jeho neschopnosti, o tom, že se mezi dvě stě tisíc objevil jenom protože nebyl dostatečně chytrým. Ale o to se raději nebál. Musel se zajímat o jiné věci. Třeba o to, aby vypadal lidsky. Aby jej neovládla touha poznávat, zkoušet, měřit, počítat. Svíravý pocit opovrhovat vším, co zná a milovat to, co opovrhuje. Žil krátce, ale zažil toho hodně, co na něm ponechalo jizvy. Ty schovává dále, někam, kam už sám nedosáhne. Nepřeje si pocítit chlad jeho vlastní mysli, nekonečnou studnu, do které by se sám propadal. Všechno drží pevně. Smutek na něm málokdo kdy našel. Sám sebou - tohle nenáviděl. Narodil se v moderní době, naučil se žít v této době, pracovat a jednat.

Darius

16. srpna 2018 v 21:13 | Kai
Nováček.
"Objevoval se jednou za čas, aby jim to tam zpříjemnil."


Věk: 19
Povolání: //Student
Rodina/Blízcí: Castor
Backstory: <Gemini>
Horoskop: Štír
Schopnosti: Motivace

Povaha: Můžeme říci, že Darius je jako vzduch, nelze ho pořádně rozpoznat, nýbrž slyšet a cítit. Je to kluk s velkým sebevědomím, s velkou aurou štěstí, avšak přístup k ní dává jen málo lidem. Není uzavřený, i když to tak na pohled vypadá. Svoji "taktiku" využívá už od dětství, snaží se cizím lidem dávat dojem, že je vážně uzavřený, tajemný. Avšak ti, kteří s ním stále zůstanou, odhodláni stát se jeho přítelem, okusí jeho pravou náturu. Doopravdy je až moc hlučný, není ani překvapení, když za rohem uslyšíte křik radosti a za ním uvidíte jen tichou bandu, která hraje karty. To taky vypovídá o další věci- miluje hry. Od stolních po společenských, dokonce i dětské hry si užívá naplno. Snaží se každého přesvědčit, aby si s ním zahrál jednu hru, avšak skončí to tak, že hraním zaplní celý den. Prohry snáší s radostí a výhry taktéž, vždyť mu jde jen o potěšení ze hry. Kamarádům vše odpouští, pronásleduje své přátele kamkoliv, jako ztracené štěně. Občas otravuje i v nevhodných chvílích, když se náhodou vzbudí ve tři ráno, jako první to musí říct všem přátelům. Slovo osobní prostor nezná, vždy se každého dotýká. Úplně každého. Bere to jako příznak přátelství a občas je velmi překvapen, když dostane nakázáno, že se dotkl nadřízeného. Jako i člověk se dokáže Dark taky naštvat. A když už se někdy naštve, tak pořádně. Nebojí se využívat svých vědomostí, ale taktéž si dává pozor kde. Ve velkém stresu a v zlobě chodí buď za přáteli, nebo chodí na samotu třeba do baru, kde si v klidu odpočine a pročistí mysl. Jestli ale není ani jedna možnost k dostání, jeho stres se začne kupit a může to skončit tak, že člověk nebo věc, kvůli kterému je v tak špatné náladě, může skončit hodně špatně.

Orion

16. srpna 2018 v 0:44 | Kai
Milouš.
"Nikdo nevěděl, proč tam chodil. Jen tam byl a mluvil. Oni poslouchali."


Věk: 26
Povolání: Knihovník
Rodina/Blízcí: Castor, Seán, Axel
Backstory: <Gemini>
Horoskop: Váhy
Schopnosti: Uklidnění

Povaha: "Moc milý muž"
Takhle nějak by každý popsal Oriona. Pravda sice není daleko, ale patří k tomu mnohem víc.
Milý opravdu je a to ke každému. Nijak si spory mezi ostatními nevyhledává a taky, že je nemá. S každým se snaží být na úrovní přítele, avšak vždy je nějaká výjimka, na světě existuje víc než dost lidí, které nemá zrovna v lásce. Ty avšak ignoruje. Jestli se ale nějak stane, že se s nimi pustí do konverzace nebo aktivity, snaží se je poznat trochu lépe, aby si dokázal omluvit jejich chování, kvůli kterému je nemá rád.
Možná na první pohled vypadá na tvrdý oříšek, který je připraven bránit všechny svá tajemství, jste ale na omylu. Tvrdý obal to možná bude, ale tajemství? To v jeho povaze nikdy nebylo, je ke každému otevřený. Smysl pro humor má, to ano, ale ví, kde má meze. V týrání ostatních se nebaví, taktéž ne v ničení prostředí. Na prostředí mu celkem záleží, hlavně na přírodě. Občas ale taky vydá nějakou tu poznámku nebo udělá menší žertík. Umí být vážný, což se v mnoha případech hodí, ale také umí být dosti rozpustilý a užívat si jako malé dítě a také se tak potom urazit. Urážky nebere doslova, většinou to chápe jako kritiku, na které musí zapracovat. Když pozná, že je to ale vážné, vezme si to velmi k srdci a chvíli je pak uzavřenější, jelikož promýšlí slova, které slyšel. Potom vždy následuje menší úsměv a je to starý dobrý Orion.
Společnost kamarádů se také snaží velmi zpestřit, a tak často vymýšlí nějaké různé akce, hry, anebo pouhé procházky. Pro pocit štěstí ostatních udělá vážně hodně, je to tedy ten typ muže, který miluje každý úsměv. Ale jako každý člověk, tak i Orion má občas pohoršenou náladu, to se raději drží dál od ostatních, jelikož v přenášení špatné nálady je vážně dobrý a jenom svět knih mu může pomoct. Z jednoho okamžiku se může stát z neškodného a milého člověka člověk, který by dokázal rozbořit celou zeď, ba i celou základnu.
Také je nutno poznamenat, že je inteligentní a oproti ostatním mnohem chytřejší. Jak fyzicky, tak psychicky. Už od mala se mu připisoval větší věk, než míval. Dalo se to brát jako výhoda, ale také to měla své negativita. Ve čtrnácti již připomínal skoro šestnáctiletého a ten rozdíl se stále zvětšoval. Ve škole neměl problém s učivem a sám si dokáže určit své povinnosti. V myšlenkách zachází tak daleko, že občas sám nedává pozor, co se v jeho okolí děje. Totiž on má stále plaché obavy. Často právě myslí na pravděpodobnost a občas tak dochází k závěrům, že se třeba chystá k válce. Jeho paměť je určitě výborná, ze svého života si pamatuje skoro každý důležitý okamžik, který má zamčený uvnitř svého srdce. Nemá rád, když mu někdo musí něco připomínat dvakrát, vždyť on si to stejně pamatuje, a i kdyby ne, nějak by na to přišel.
V jeho zájmech patří málo věcí. Nejvíce do toho zapadá čtení, které si odmalička oblíbil.



Daiseren

16. srpna 2018 v 0:31 | Kai
Plamen.
"Kaien chodil v jeho stopách. On už se ale dávno spálil."


Věk: 38
Povolání: Obchodník
Rodina/Blízcí: Bratr - Kaien
Backstory: <Gemini>
Horoskop: Panna
Schopnosti: Prekognice

Povaha: Daiseren se dá lehce popsat jednou větou- s ničím se nemazlí. Není to milý člověk a ani jemný, je drsný, nesnaží se chovat jinak. Svojí dominantnost dává najevo hned při prvním setkání, hlavu má nadzvednout jako lvi ukazující si svou moc. Z jeho slov těžce poznáte jeho pravý záměr a nikdy ho možná nepoznáte, mnohokrát dokázal podvést jedny z nejdůležitějších lidí z města. Jeho klam ještě na spoustě lidí funguje. Ačkoliv před vámi může vypadat jako milé a nevinné štěňátko, vevnitř je to stále zvrácená zrůda a ještě více uvnitř to je nevinný chlapec zahrávající si s ohněm. Má vrstvy, mnoho vrstev a každou novou ukáže novému člověku. Miluje tvář zmatených a nic netušících lidí, nikdy ho to nepřestane bavit. Miluje pocit žáru a tepla, miluje vše, co mu přinese vzrušení- od nejmenších podvodů po velké krádeže. Je to muž beze strachu, nebojí se ani největší hrozby, slabiny však má. V životě nedokázal ujmout dítěti a při ubližování žen má také problém. Zabít muže? S radostí vám z něj udělá opečené tele, k vraždě ženy si budete muset zaplatit mnoho, občas až moc velkou částku. Nedělá to proto, že by chtěl. Za svůj zkažený život si může sám a je to také jeho život, žít jako oheň. Plát s pomocí ostatních, spaluje nevinné životy pro svůj život a bude to dělat tak dlouho, dokud nepřijde déšť, jenž ho uhasí. Bude se rozrůstat a zmenšovat, ví to. Jednou měl všechno v rukách, poté zase nic. Zná pocit ztráty a slabosti, nikdy na něj nemůže zapomenout. Je to slib, slib, že jakkoliv dobře se bude mít, že v jakékoliv špatné situaci bude, nikdy nebude přijímat pomoc ostatních- od kamarádů po milence. Každý, kdo se ho dotkne, se stejně spálí a nepřeje si ublížit jemu důležitým osobám. Ano, kupodivu existují. Na světě má jen pár blízkých osob, ty tajně chrání, ač je má rád, stejně je to Dai, tudíž nesmí ukazovat nic ve prospěch slabosti. Ani nejmenší kapku slzy, ani nejmenší náznak smutku. Hluboko v srdci se připravil na okamžik toho, že všichni z jeho známých jednou umřou a je na ty dny připraven. Není to přeci vrah nadarmo. Je vědom toho, že každý jednou umře, dokonce i on, a každý den na svou smrt čeká. Neutíká před ní, dívá se tváří tvář a čeká, dokud neudělá další krok. Takový je jeho život- stálé čekání na svůj rozsudek.
Dokáže být teritoriální, vše svého a k sobě spojené si chrání a bere jako svůj majetek, nic a nikdo se mu přes prsty nepřeklouzne a i kdyby mělo, shořelo by v ohnivém v infernu. Je nedočkavý a často se do věcí ponoří hlavou napřed, přičemž si až později uvědomuje svoji chybu, samozřejmě to za svou chybu nepokládá, jeho tvrdohlavost mu v tom nedovoluje. Můžete si i myslet, že je egocentrický. Zčásti je, tedy vždy dává přednost svému bytí, starostí a smutku má v sobě však o mnoho více, než by potřeboval. Cítí, že se jeho břímě každou chvíli rozsype k zemi, když přemýšlí o svých činech a když lituje. Jediným východem je jednoduché- nemyslet. Nechce se utápět v žalu. Je vědom svých činů a lituje toho, občas přemýšlí o tom, že by začal znovu, pak si uvědomí, že nemůže. Nic jiného přeci neumí, spalovat. To je důkaz jeho citů, má je. Dai by zjevně vyhrál soutěž o schovávání citů. City jsou pro něj náznakem slabosti a zbabělosti a kdykoliv se cítí pohoršeně, či dokonce až moc špatně, musí se zahanbit.
Nikdy také nezůstává na stejném místě, odjakživa cestoval přes celé země, kde se stal známým člověkem. V temném zákoutí, kde ani lidská noha nevkročí, tam v klidu posedává Daiseren. Nechce k žádnému místu přirůst, nemá zájem se stát členem společnosti a raději vždy začíná od znova, se svými lži a se svou prací. Občas také může trávit čas ve větších městech, kde mu jde doslova o krk. To se z něj může potom stát Dai, laciný a okouzlující prodejce alkoholu. Musí mít zástěrku, nejednou se objevil před strážemi a vyvázl s krkem u lana.







Kaien

16. srpna 2018 v 0:24 | Kai
Žár.
"Byl to pravý oheň a spaloval vše, co mu přišlo do cesty."


Věk: 30
Povolání: Policajt
Rodina/Blízcí: Bratr - Daiseren
Backstory:
Horoskop: Vodnář
Schopnosti: Retrokognice

Povaha: Je to až poněkud ironické, ten překvapivý fakt, že jeho jméno pro některé znamená slunce. Tak moc překvapivý, že se při tom musí vždy zasmát, ba se smíchy nesválí po té zatracené betonové zemi, ve které žije. Musel to být velký vtip jeho rodičů, vtip světa a samozřejmě také vtip jeho samého, nesmíme opomenout i toho člověka, který mu dal přízvisko žár, jako by byl vážně nějaká žhavá koule slunce uprostřed ledového pekla, a ačkoliv se za to mnohdy nenávidí, líbí se mu to. Překvapivě. Líbí se mu ten fakt, že on je tím příkladem polarizace. On je sluncem pro tuto krajinu- to mu pomáhá se vyrovnat s tím, co zažívá a vždy si to připomíná, když přemýšlí o své zbytečnosti, o zločinu a o všem. Totiž on byl vždy velmi myslícím člověkem, ač na to nikdy nevypadal, a lidi jsou skoro pořád překvapení, když zjistí, že tento člověk v sobě nemá jen pár uzlíčků v hlavě se svaly a tuky. Vlastně málokdo by mohl být překvapen, on se nesvěřuje, nemluví, nekomunikuje. Nic. Nerad někomu pomáhá a pomoct si nenechá, je to ve většině případů vlk samotář, který jen s úšklebem sleduje děj kolem a zasáhne, když je nutno. Je mladý a za život se setkal s různými věcmi, třeba jeho prarodiče, které neměl šanci poznat, za což je překvapivě rád. Kdybyste si dokázali jeho život rozložit, uvidíte pár zajímavých okamžiků, které byly vždy spojeny jen s jednou věcí- s násilím. Spravedlnost ho naučila samostatnosti a spravedlnost ho naučila žít a spravedlnost je také ta jediná věc, která jeho život ukončí, neb ona jej začala a má plné právo si vzít své výtvory. Denně chodí a mluví jenom kvůli spravedlnosti, a kdyby měla ona skončit, skončil by i on. Jak lehké je bez ní žít? Netuší a toho okamžiku se bojí. Nemůžeme o něm mluvit jako o krvelačném tvoru, je to stále ten nevinný uzlíček nervů, určitě. Jenom by jeho život nebyl stále životem, on si z přežívání vytvořil život a ze života zase přežívání. Nemůže si představit klid a mír, ač si ho také přeje. Je to jedna z věcí, co se za život naučil sám, že jeho život vskutku smysl má a on měl tu smůlu, že se jim stala ta nehrozivější věc. Zločin. Chladný jako led, takhle se probojuje životem. K lidem se nechová nijak, tedy on o společnost zájem nemá a jak bylo již zmíněno, všechno jeho úsilí jde k boji se zločinem, k tréninku, přičemž těžce s někým promlouvá. Občas se výjimky také nastanou, to se snaží mluvit stručně, rychle a často i nesrozumitelně a všichni okolo si bohužel museli zvyknout na jeho rychlost mluvení. Se zvířaty také nemá nejlepší vztahy, tedy když opomeneme jeho psa, se kterým má silné pouto, vlastně jediné pouto a vskutku krásné. Má city, emoce, které všechny projevuje jemu, kdo jiný by ho dokázal takhle vyslechnout? Potřebuje s někým mluvit a objevit v sobě překvapivě hrubý hlas, který má on sám tu čest málokdy slyšet.
Všichni ví, jak vypadá a jak se chová, jako chladný kus ledu, ale málokdo občas pochopí i to, že jeho jméno v něm smysl má. Umí spálit. Není přeci pozorovatel pro nic za nic, nesleduje vás jen ze srandy a nesměje se vám jenom tak, on to vidí. Všechno. Dokáže vidět, jak se z té malé jiskry dokáže stát oheň a co s tím nadělá? Vždyť on už potom pomoct nedokáže, když je ohněm. Dokáže jenom škody zvětšit. Proto se zaměřuje ke všemu ostatnímu místo lidí, úplně ke všemu. Není to člověk, který by dokázal soucítit, empatie je u něj neznámé území s bariérou a jediné, co dokáže udělat, je dívat se skrze to mléčné sklo, které mu otupuje pohled na lidi. Nechce lidem věřit a nechce do nich ukládat svou důvěru, nechce se cítit zklamaný. Myslí jen na sebe. Je to jako ztratit prarodiče, nikdy je nepoznal, avšak velkou bolest cítil, cítil. A jak zatraceně to nechce zažít znovu. Je vevnitř slabý, je to jen malý ohýnek, který se bojí okolního světa a bojí se vyjít, protože jakkoliv by se snažil, uhasl by. I s tou ledovou bariérou může uhasnout a nezbývá mu nic jiného než věřit. Zajímavé. Někde hluboko vevnitř naděje je a čeká, čeká na své poslední světýlko, aby mu již sebrala poslední kus svého já a aby z něj udělala ocelového vojáka.
Je to bojovník, pravý bojovník. Všechen svůj volný čas tráví venku, snaží se pomoct, ačkoliv mu prostředí nikdy nebude v přízni, vždy ho bude omezovat a nejednou skončil s ranami, které mohly skončit fatálně. On si na rvačky zvykl, jeho tělo však kompletně ne. Pěsti a zbraně. Krev. Strach. Učil se od nejlepších. Je dostatečně silný, aby si obhájil svoji pozici, je dost chladný, aby všem ukázal, že slabý není a je dost mladý na to, aby viděl svět svýma očima.







Liron

15. srpna 2018 v 23:40 | Kai
Zmetek.
"Nebyl zde vítán."


Věk: 35
Povolání: Dealer
Rodina/Blízcí: ---
Backstory: <Gemini>
Horoskop: Lev
Schopnosti: Ovládání mysli

Povaha: "Prosím, řeknete mi…-" Počkat. Tohle Lio přeci vůbec není. Bylo by to zjevně první věta, ve které by dokázal poprosit, a vykání? To už jste úplně na omylu.
Tedy Liron nikdy nebyl člověkem, který by dokázal být milý- možná se i snaží, ale jednoduše se mu to nedaří. Jeho tvář vždy zdobí časté mračení a škodolibé úsměvy. Když už něco vysloví, většinou to budou špatné narážky, černý humor, či i dokonce urážky. Je to egoista, který se vidí jako největší bytost, která má právo vládnout nad zbytkem, a tak se chce pomstít. Jeho zájmy jsou nejdůležitější věcí, kterou pod sluncem najdete, jeho plány se vždy musí dodržovat a málokdy přizná, že se tentokrát- jako skoro vždy- spletl.
Je to přirozený dominant, jeho touha stále něco ovládat je k nevydržení. Přátele bere jako svůj majetek, taktéž i všechno ostatní- a jen tak vám to nevydá. Pro sebemenší věc by dokázal zabíjet. Nebojí se někomu jednoduše podříznout hrdlo, zradit někoho, avšak stále je to člověk. Na dítě by nesáhl. Nikdy. Vždy to byl také muž bez strachu, nebojí se smrti, i když mu dýchá do tváře. Šrámy, rány a bolest, kterou za život strpí, bere jako jeden z jeho cílů, pohltit ji. Bolest je pro něho již jako smutek či radost. Bere ji jako emoci, necítí ji jako negativum, prostě je tam, aby mu připomněla, že i on žije. Avšak on má v hlavě něco jiného. Sám se občas ptá, jestli vážně žije, hodiny přemýšlení tráví nad touto otázkou, avšak bez výsledku. Lironův život nikdy nebyl lehký, a tak si vytvořil vůči všemu odolnost- bolest vstřebával, smutek pohřbíval, vztek vybíjel a lásku odmítal. Mnoho lidí mu řeklo, že přeci tohle pravý život není, bez těch překážek. Ale on je sběratelem jizev, měl důvod se na svou pozici dostat, měl svůj cíl, minulost a v dáli viděl i budoucnost- temnou, ale naplňující.
Přátel měl za život hodně, avšak většinu bral jako odpad, který k němu dolézá. Líbilo se mu to. Měl rád ten pocit, když ho někdo považoval za důležitou osobu, měl k němu respekt, či dokonce i strach. Miloval, když se lidé báli jeho samotného, byl to pocit tak krásný, když mohl chodit po ulici a oni před ním utíkali. Měl také mnoho nepřátel, avšak všichni skončili jako mrtvoly plovoucí v kanalizaci, nebo jako jeho spojenci- z donucení.
Můžeme i říci, že je Lio vážně hloupý… v určitých ohledech. Nepřátele si nechává tak blízko u sebe, že by ho mohli klidně i zabít! Přátele si naopak drží dál od těla. Ani vědomostí v něm hodně nenajdete, nedostudoval ani školu. On ale vyniká někde jinde. Strategie, logika a předvídání- to jsou jeho. Liron vždy dokázal předpovědět budoucí kroky ostatních, a tak se rozvíjela i jeho strategie, naučil se obrátit soupeřovi kroky proti němu. Prohry vždy snáší špatně, vztek si vybíjí na lidech a obzvláště velké prohry by vás mohly zabít.
Dokáže být i kupodivu milý. Někdy. Často je to pro jeho prospěch. V jeho nelítostné povaze jsou i díry, občasně se na povrch dostane nějaké to svědomí a dokáže být částečně milý, avšak tahle jeho stránka je jako odvrácená část měsíce.
Lehce shrnuto, Lirona bere každý nováček jako necitelného, ošklivého, egoistického a agresivního hajzla z ulic. V hloubi srdce je snad jiný. Nebo i ne.